Tak, uděláme si inventuru, slečno asistentko.
Rembrandtův Muž v křesle? V depositáři.
Da Vinícího Mona Lisa? První patro vlevo dole.
Monetovy Lekníny? Prodané do New Yorku.
Goyovy Přízraky? To je přeci film…!
Stát se kurátorem muzea umění není možná sen každého, ale dozajista je to zajímavá práce. Novinka Museum: Pictura vydavatelství Blackfire CZ hráčům tuto funkci na více než hodinku propůjčí ve velmi zajímavé set collection hře.
Art deco na krabici? Ano, prosím.
Co zaujme na první pohled je, že Museum: Pictura je docela velká, vysoká krabice, která je po otevření bohužel poloprázdná. Dvě třetiny krabice jsou prázdné a zabírá je kartonový insert. Krabice by klidně mohla být o polovinu nižší, a přitom by místo uvnitř bylo stále dostatečné.
Dominantou hry jsou karty obrazů, kterých je celkem 180, rozdělených do pěti kategorií podle období, ve kterém byly namalovány (například baroko, rokoko, impresionismus, a další). Období společně se jménem (číslem) autora a tématem obrazu tvoří tři ukazatele pro hodnocení muzea, ke kterému slouží body prestiže – vítězné body. Karty obrazů zároveň slouží jako hlavní měna hry.
Karty trendů udávají celkem tři požadavky – autora, téma a období díla, které určují hodnotu vystavovaných obrazů v jednotlivých kolech. Karty trendů se používají v mezinárodních muzeích, i jako soukromé cíle muzeí hráčů, u obou se však nemění po celou dobu hry. Karty přízně a mecenášů mohou přinášet body prestiže, nové karty obrazů nebo speciální akci na konci tahu nebo hry.
Společná deska mezinárodních muzeí slouží k výměně obrazů, které se do sbírky nehodí a jsou tak případným zdrojem bodů prestiže. Také jsou na ní umístěny karty přízně a karty trendů jednotlivých muzeí, aktuálního trendu kola a počítadlo bodů prestiže.
Plány muzeí hráčů představují půdorys místností o rozměrech 5×5 karet, kam mohou hráči vystavovat obrazy. Je škoda, že plány muzeí jsou na tenkém kartonu – mají tendenci se prohýbat a kroutit. Hlavní deska hráče by si určitě zasloužila silnější karton.
Kam s ním?
Museum: Pictura se hraje na dvě fáze – akvizic a akcí.
Ve fázi akvizice si kurátor dobere z dobíracího balíčku trhu umění 2 karty obrazů. Poté musí jednu kartu z ruky, a nemusí to být právě dobraná karta, směnit za jinou s některým z mezinárodních muzeí na herní desce. Tato výměna se musí provést a kontroluje se karta trendů vybraného musea. Pokud tedy do muzea umísťujete kartu, která splňuje jeden či více trendů, obdržíte za ní ten vyšší počet bodů prestiže. Stejně tak platí, že za výměnnou kartu se odečte vyšší počet bodů prestiže, dle trendu muzea. Poté, v pořadí tahu, mohou všichni kurátoři provést výměnu karet se stejnými podmínkami dle trendu muzea. V žádném mezinárodním muzeu nesmí být více nebo méně než 4 obrazy.
Ve fázi akcí může kurátor vykonat jednu z akcí:
- Expozice – vystavení karet obrazů z ruky do svého muzea. V takovém případě se porovnávají vystavené karty s kartou trendů kola. Za každou kartu, která splňuje jeden či více trendů si přičte kurátor tu vyšší bodovou hodnotu trendu. Je možné vystavit karty obrazů z inventáře jiného kurátora, v takovém případě daný kurátor získá 1 bod prestiže a ten, který kartu bere, bod prestiže ztrácí. Za každou vystavenou kartu obrazu musí kurátor jednu kartu obrazů z ruky umístit do inventáře. Karty v inventáři jsou viditelné a k dispozici všem. Všechny vystavené karty obrazů je možné kdykoliv v průběhu hry přemisťovat do jiné části muzea.
- Zahájit dočasnou výstavu – zahájením dočasné výstavy umístěním žetonu z desky výstav do muzea je možné obodovat znovu jednu svoji sbírku, která splňuje podmínky – období nebo téma. Sbírka znamená, že spolu sousedí karty stejného období nebo téma, ať už horizontálně nebo vertikálně. Podle velikosti sbírky získá kurátor body prestiže navíc.
- Revize inventáře – dobrání všech karet inventáře zpět do ruky. Během inventáře platí omezení maximum 8 karet obrazů na ruce a zároveň není možné karty vyměňovat.
Na konci tahu může každý kurátor provést ještě volné akce – použití karty přízně, nebo získání karty mecenáše. V obou případech je možné využít jen jednu kartu. Poté zkontroluje počet karet na ruce, a odhodí karty obrazů a přízně do maximálního počtu. Žetony dočasných výstav tento limit může zvýšit.
Čí galerie zdejší je nejkrásnější?
Hra se hraje na předem neurčený počet kol a končí ve chvíli, kdy první kurátor na konci svého tahu dosáhne 50 nebo více bodů prestiže. Tento kurátor získá navíc 5 bodů prestiže a spustí konec hry. V pořadí tahu každý kurátor zahraje ještě jeden tah, případně včetně výměny karty trendů. Každý kurátor má možnost před hodnocením přerovnat vystavené karty obrazů. Poté hra končí a provede se hodnocení.
Hodnotí se velikosti sbírek podle téma i období – čím více sousedících karet sbírky, tím více bodů prestiže. Poté se vyhodnotí karta trendů kurátorova muzea, počet dočasných výstav, obsazenost hlavní galerie, zaplnění muzea a jako poslední se odečtou body prestiže za karty obrazů v inventáři.
Kurátor s nejvyšším počtem bodů prestiže se stává vítězem. V případě shody rozhoduje počet vystavených karet obrazů, případně získaných karet mecenášů.
A podpis do dolního rohu
Podobnost Museum: Picturia s loňskou Divočinou Severní Ameriky je čistě náhodná. Základ hry je sice velmi podobný – tedy vybrat si kartu, umístit ji na svůj plán a hlídat sousedící karty kvůli závěrečnému bodování, ale ve finále je Museum úplně jiná hra. Možnost přerovnávání karet je na jednu stranu výhodná, ale na druhou stranu nutí mozek přemýšlet po dobrání každé další karty, zda není nutné celou expozici přerovnat.
Hra mě zklamala hlavně zpracováním komponentů. Desky hráčů, mecenášů a dočasných výstav jsou na slabém kartonu a působí oproti ostatním komponentům dost fórově. Je otázkou, jestli je to nějaký ústupek z kvality kvůli tomu, aby se hra stačila dostat k hráčům po krachu vydavatele Holy grail games na začátku roku 2023, nebo jen nekvalitní produkcí.
Karty obrazů by mohly být klidně prázdné – není na ně totiž vidět, což je velká škoda – jsou velmi hezky zpracované. Na deskách mezinárodních muzeí i deskách hráčů se navzájem překrývají a je vidět pouze ta nejhornější, a u těch ostatních jen horní pruh karty s informací o autorovi, tématu a období. Na druhou stranu, kdyby měly být vidět celé, bude deska hráče extrémně velká, přes půl stolu.
Konec hry na můj vkus přišel také velmi brzo – sice nám každá partie zabrala o trochu víc než hodinu, což není málo, ale díky limitu bodů jsem měl v každé partii pocit, že jsem v podstatě nic neudělal. Limit je přesto nastavený správně – v každé partii jsem měl tou dobou již zaplněné muzeum a pouze jsem sbíral mecenáše a dočasné výstavy.
Celkově je však Museum: Pictura velmi příjemná hra s jednoduchými pravidly a dostatečnou herní dobou. Díky možnosti výměny karet i mimo svůj tah se mezi tahy kurátoři nenudí, nehledě na neustále přemýšlení o pořadí karet a kterou kartu obrazů bych zrovna potřeboval.