Autorem této zajímavé hry je brazilec Leandro Rocha Pires. Původní název hry Paper Dungeons s podtitulem A Dungeons Scrawler Game, přeložili velmi zdařile pánové (a dámy) z Tlama Games, kteří nakonec hru přinesli ve stejném roce na náš pracovní trh. Mluvíme o covidovém roce 2020, takže roušku přes tvář a jde se na hraní – teda, jestli nás nezavřou hygienici.
Před tím, než se podíváme pod víko čtvercové krabice, seznamme se s myšlenkou hry. Jako obvykle jste nějaký hrdina – tentokráte asi středověký, páč zde budete bojovat proti drakům a jiným bájným mutantům. Vaše schopnosti budou ve hře růst díky mechanizmu postupného zdokonalování různých věciček – tu meč, tu štít, tu to a tu tamhle to. Nikdy nezdokonalíte vše, proto je dobré zaměřit pozornost na plnění průběžných úkolů a zabíjení třech monster. Monstra vidíme na začátku hry na stole a na každé z nich platí jiná kombinace zbraní. Když už jsme u toho – každý hrdina je vybaven čtvero mocí: bojovnou, kouzelnickou, náboženskou a loupežnickou (řekl bych já). No a třeba na nějakou tu zrůdu platí víc ta kouzelnická, tak dá rozum, že se při hře zaměříme právě na rozvoj této moci.
Kromě toho je tam také řada schopností. Třeba schopnost přecházení přes řeky, schopnost vyššího útočného čísla, schopnost obrany před napadením atd. Když už jsme u toho – při procházce po labyrintu vás tu a tam napadají různé mrchy, které mají odlišnou sílu. Vaši obrannou jsou štíty, nebo si v případě zranění ubíráte životy, symbolizované lahvičkami s oranžovým likérem. Ták a jdeme se tedy podívat do té krabice.
Uvnitř najdeme bloček s herním plánem. Každý dostane jeden list, na kterém z největší části vidíte půdorys labyrintu složeného z 6×7 místností. Předem je tedy jasné, kde je která mrcha, kde jaká překážka. Zdá se, že když je mapa stejná, nebude herní požitek při opakované hře tak zajímavý. Autor počítal i s tím – později vysvětlím. Procházet se po labyrintu tak přináší různé situace. Aby hrdina věděl, které místnosti již prošel a které potvory zabil, pohyb se znázorňuje zakreslením čáry. Od toho také název – čmárací dobrodružství. Bez tužky (doporučuji fix) se prostě neobejdete.
Všude kolem schématu plánu jdou rozmístěny (vytištěny) další herní komponenty, které se aktivují zakreslením tečky do příslušného políčka. Pak dostanete sadu malých karet úkolů, schopností, dokonce pár minitužek, speciální hrací kostky, velké karty bosáckých bájných šmejdů, velké karty úpravy variability labyrintu a … hmm … návod.
Hra je dodávána bez inzertu, karty jsou baleny v pytlíčku a vlastně to nevadí – je to v pohodě. Za pár kaček jde zakoupit také laminovaný herní bloček, do kterého se kreslí mazatelným fixem a můžete hrát do haleluja. Pro milovníky papíru se dá dokoupit další blok a můžete čmárat dál.
To všechno, schopnosti, moci, životy, … se kupuje pomocí kostek. Jsou šestistranné, vybaveny symboly a jsou ve dvou barevných variantách – černá a bílá. Jeden hráč tyto kostky hodí a všichni ostatní začínají kupovat a vybavovat vše podle symbolů a barev. Ano – hrají zároveň. Tak nějak se očekává, že hráči nebudou dělat chyby, nebo … řekněme … plánované chyby. Není čas kontrolovat sousedy. Na druhou stranu se vám málokdy stane, že vám někdo vezme nějakou věc – pouze u plnění výzev platí, že kdo ju splní, tož má odměnu a ostatní útrum. Příkladem výzvy je např. projít všechny místnosti ve sloupci, zabít alespoň mega počet mrch aj. Tři výzvy se vyberou na začátku a dají se na stůl.
Po prvních 3 kolech přichází první drak, po dalších třech druhý drak a po dvou dalších poslední. Hra se tedy odehraje v osmi kolech, pak se sečtou body, odečtou body, přičtou body a odečtou body a známe vítěze. Do 20 minut je vyhráno. Někdy i dříve.
Hra je nenáročná – hrajeme ji i s dětmi prvního stupně. Docela je baví. Mě vlastně taky – je neinvazivní a kdo co sbírá, ten to má. Pravda ale je, že po pár hrách je docela fádní a rychle sklouzne do několika strategických postupech. Nenapomáhá tomu ani minimální varianta hracího plánu v podobě kreslení nových zdí a umístění různých pozic draků. Hru máme už dva roky a tak mohu potvrdit, že po čase se k ní rádi vracíme a jen tak pro potěchu rozehrajeme nějaký ten středověký mač. Hra je v pohodě i na cesty. Oceňuji také rychlou přípravu a jednoduchý herní princip. Pro případ dalšího rozšíření by bylo fajn hru posunout do náročnější úrovně, ve které by hráči fakt šlo o kejhák. Tady vlastně ani nejde prohrát – oranžové lahvičky s lákem jsou všudypřítomné a připočteme-li skutečnost českého prvenství v konzumaci piva – fakt nemůžeme prohrát.
