Některá rozšíření deskovek jsou, povězme si upřímně, tak trochu jen estetickým doplňkem, než pravověrným doplněním nových herních mechanik, či příběhů. Jiná rozšíření jsou ale pravým opakem a nebojím se říci, že Ať prší koláče, rozšíření hry My Little Scythe, nebo „dětského Sajtu“ (jak se často říká), je příkladem právě tohoto.
Přináší mnoho nových herních mechanik a posouvá tak hru někam mimo náhodné hody kostkou a občasné navštívení hradu za účelem vykládky. Dokonce se nebojím říci, že pokud tuto recenzi poslouchá někdo, kdo ještě nehrál My Little Scythe a uvažuje o koupi – pořiďte si rovnou i toto rozšíření.
Hlavním prvkem je zde loď Kai, kterou mohou pohybovat všichni hráči, když jsou zrovna na řadě. Kde se loď zastaví, tam umožní hráči do svého úložného prostoru přesunout jeden poklad (jablko / safír), nebo aktivovat speciální funkci hráče.
Tím se dostáváme ke druhému prvku rozšíření. Každý hráč může s lodí aktivovat jinou schopnost. Trochu více se tak přibližujeme dospělému Scythe, kde každá frakce (národ) má některou z výhod.
Je pravda, že pokud jste hráli Scythe s předškoláky, zde už bude třeba trochu více textu a pochopení. Přece jen, děti nelibě nesou, když pro jiné platí jiná pravidla, než pro druhé. My Little Scythe se ale posouvá trochu více ke strategické hře, kde je třeba i přemýšlet a rozhodovat se mezi více možnostmi.
Pořád jsou tu pouze tři možné tahy: Zelené Jdi, Fialové Hledej a Modré Vylepši. Hledání, neboli házení kostkami, se rozšířilo o novou, fialovou kostku. Ta určí počet polí, po kterých se bude pohybovat loď.
Jak jsem předznamenal, dojmy jsou veskrze pozitivní. Před tím jsem hrál s dětmi tak nějak mechanicky – bez možnosti rozhodnout směr a progres vývoje hry. Byla to taková náhodovka, ve které vyhrál jednou ten a podruhé jiný, podle toho, jak dobrou si vytáhl kartu, jaké barvy hodil na kostkách aj.
Nyní je to jinak – když chci, tak vyhraju, nebo pomohu jinému, aby vyhrál. Hra se také přiblížila svému originálu, i když ještě pár herních mechanismů bych si dokázal představit integrovat.
Je ale pravda, že hra se trochu časově natáhla. Asi pět minut navíc je třeba počítat na každou hru. Nejen ve fázi přípravy, ale také na umístění jednoho pohárku vítězství navíc – ano, už jich je potřeba umístit pět namísto čtyř. Ale celková doba kolem 20 min. (ve třech) je naprosto v pohodě.
Co mě trochu mrzí je kvalita lodě Kai – oproti originálu je to taková plastová skládačka z „Kindrvajíčka“, která se ale nevejde do velké krabice. Nebo jednoduše nevíme kam ji tam zapasovat, takže musíte mít někde obě krabice schované. Přitom se u velké krabice počítalo s rozšířením. Škoda také toho, že ostatní komponenty se do velké krabice nevejdou – třeba karty vylepšení modré i zelené tzv. přetékají z okrajů insertu. Ano, je zde jedno volné pole insertu, ale tak nějak bych byl raději mít všechny komponenty u sebe.
Celkové hodnocení je velmi kladné – hru doma drtíme tak pětkrát po sobě a než jsem napsal tuto recenzi, hrál jsem ji od vánoc tak 20 krát. Podívejte se na fotky, mrkněte na nějaké herní video a hlavně si hru vyzkoušejte třeba v nějaké slušné knihovně.
Smějte se, hrajte si a ahoj příště.
Martin Grobár
