Hra byla představena roku 2021 a od té doby vzniklo už mnoho recenzí. V této se pokusím o nový formát, tzv. metarecenzi. Odpovím v ní na otázku, zda si hru pořídit i v současné době, zda není překonaná, zda ji vyzkoušet, nebo se jí vyhnout obloukem, jak můžeme slyšet z úst mnohých recezentů.
V recenzích velmi často čteme, že kolísá mezi špatnou a dobrou hrou. Zakopaný pes bude v kartách, kterých je celkem 112 a na každé z nich je vyobrazena jiná postava se svou specifikou. To důležité, co na ni musíme pokaždé hledat je čtveřice informací:
- její jméno,
- zařazení do jedné z čtrnácti barevných kast,
- vlastnost při vyložení karty a
- odměny, které získáváte na konci hry.
Protlouct se všemi kartami, naučit se jejich charaktery zpaměti není v možnostech žádného hráče a pro mnohé z nich tak hra po prvním zahrání představuje neskonalé mučení spojené se čtením velkého množství textu. Ano – je ho tam moc – to přiznávám, ale když se zaměříte namísto čtení karet na určité zjednodušení vycházející z barevného značení, můžete při několikerém hraní přijít na to, že modré karty přinášejí vlastnosti, které se zaměřují na let rakety, červené přinášejí odměny v podobě červených krystalů, oranžoví se chovají jako chameleouni měnící barvy, nebo jména na konci hry aj.
Chybné recenze se tak asi dopustí hráči, kteří si tuto hru zahráli tak jednou – dvakrát. To je pro vytvoření komplexního dojmu prostě málo. Kdo tedy očekáváte wow efekt a velkou chuť do opakovaného hraní – pravděpodobně tato hra nebude pro vás.
Herní mechanismus je velmi jednoduchý. Vezmete si kartu z ruky a přiložíte ji na jednu ze čtyř sloupečků na hrací desce. V tu chvíli se aktivuje schopnost této karty, kterou přečtete a vykonáte. Pak si můžete vzít do ruky jednu kartu z ostatních sloupečků a obdržíte odměnu tohoto sloupce – tím je buď posun rakety, červený žeton helia, královský pohár, nebo možnost umístit svého poslance do místního parlamentu. Jasně, v této hře se tomu vždy nějak říká jinak, ale kdo se v těch aliancích, frakcích, mocích má vyznat – proto to zjednodušení.
Takto popsaný mechanismus budete hrát nejčastěji. Výjimečně lze líznout nové postavy z balíčku karet a hrát kostkou, ale to už si prostudujete. Kdo by čekal nějaký zajímavý deckbuilding, také se zklame. V podstatě máte v ruce pořád jen 5 karet a mechanismus vám umožňuje provádět pouze výměny a hledat v nich ideální kombinace které na konci přinesou nejvíce bodů. Mnoho karet tak zůstane skryto v balíku a to je za mě docela škoda. Nicméně, pracujete prostě s tím, co zrovna je v ruce a na stole. Každá hra tak bude trochu jiná.
Může se tak stát, že hráč bude mít od začátku náhodně rozdané karty v dokonalém štychu a nebude se tak chtít zbavovat jediné karty z ruky a provádět výměny. Pak jen vytáhne kartu z balíku a položí ji na hrací desku do jedné ze čtyř sloupců a vezmete odměnu.
Interakce mezi hráči je pramálo. Sem tam se vzájemně okrádáte o žezlo moci, sem tam někdo někomu vyhodí kartu z ruky, ale není to Bang, takže spíše si hrajete na svým písečku.
Dalším kritickým prvkem této hry je vzájemná neprovázanost vlastností karet. Mám tím na mysli, že některé vlastnosti karet spouští takové události, které nemají význam pro žádného z hráčů partie. Karty, které by je využily, jsou jednoduše utopené v dobíracím balíku. Na to bych se ale díval jinak – příchod obyvatel do vaší ruky je náhodný a s tím pracujete. Může se stát, že k žádné interakci nedojde, ale také to může být obráceně. Taková malá virtuální sociální studie se mi líbí. Mám rád hledání nových propojení v síti různých vazeb, ale někomu to vyhovovat nemusí. Pravda je, že když se vám podaří získat best of kovid – tedy nejlepší kombo, pak se asi budete po celý zbytek hry nudit s povinností vytahovat každé kolo jednu kartu z balíku.
Další pole kritiky směřuje na rozdílný zážitek hry s různým počtem hráčů. Jasně – čím více hráčů, tím více čekání a tím větší problém s čitelností karet. Je fajn mít přehled na položených kartách a číst je zboku nebo shora dělá problémy. Hráli jsme hru v různých počtech, ale mě nejvíce vyhovuje ve třech a čtyřech.
Musím se přiznat, že mám rád netradiční hry a toto mi přijde hodně netradiční hra – už jen ten počet rozporuplných kritik o tom svědčí. Pro zakoupení hry mě hlavně přesvědčila velikost slevy na povánočním výprodeji. S padesátiprocentní hodnotou dává hra naprosto jiný smysl – co si budem povídat. Navíc je zde ještě průnik do literárního díla, které mě přinutila si přečíst knižní předlohu. Z trilogie jsem dočetl jen první díl, ale byl napínavý a pomohl mi vnímat karty docela jinak. Hlavní hrdina této série patří do kasty rudých a zbytek už si přečtěte sami.
Sledujte nás na coolnadeskovky, mějte se a hrejte si.