Tys tam bul? Já tam nebul – já hrál Istanbul.
Píše se rok 2014, předsedou vlády byl jmenován Bohuslav Sobotka, ve Vrběticích vybuchly muniční sklady, ale celý svět sledoval olympiádu v Soči – no bylo toho dost. Ten rok vzniklo pár her s dobovou nebo orientální tématikou, namátkou Five Tribes, Orléans, Šerif z Nottinghamu, Zámky šíleného krále Ludvíka aj. Objevila se ale také eurohra Istanbul, která zacílila na kombinaci relativní jednoduchosti herního mechanismu s klasickou tématikou získávání surovin, které se proměňují za vítězné body.
Ty jsou zde reprezentovány rudě červenými rubíny a když jich získáte 5, jste vítězi. Můžete je koupit nebo je zaměnit za zboží. Měnou v této hře jsou Liry a zboží je čtvero druhu. Oboje se získává v pomyslných budovách města Istanbul. To představuje hrací plochu sestavenou v základu ze sítě 4 x 4 kartonových obdélníků, kde každý znázorňuje jedno obchodní, nebo chcete-li akční místo. Zde tedy hráči realizují svůj tah poté, co se na kartičku dostanou se svou obchodní delegací.
Každý hráč může udělat pouze jeden nebo dva kroky a na budově, na které zůstane jeho delegace stát, může realizovat její vlastnost. Musí zde ale zanechat jednoho pomocníka ze své delegace. Na začátku jich má pouze čtyři, takže plánování procházek po budovách města je nutné dobře promýšlet. Cestou zpět může své pomocníky opět brát do party, čímž také aktivuje vlastnost karty, ale mnohem lepší je přijít studnu a svolat z celého města své pacholky k sobě.
Své získané suroviny a rubíny se umísťují na vozíček. Ten má ale díru, která omezuje vzít maximálně po dvou kusech z každé suroviny. Naštěstí je zde budova kolářství, kde je možné za 7 Lir zakoupit opravnou destičku a ta rozšíří skladovací možnosti o další plochu. Pro úplnost – zcela opravený vozíček vyžaduje celkem tři destičky.
No a pak už jen navštěvujete klenotníka, který prodává rubíny, nebo sultánův palác, kde vám dají rubín za kombinaci různých surovin. Pozor ale, každý další rubín je o trochu dražší, takže je dobré, když jste první. Kde ale vzít tolik peněz?
Třeba na tržišti, v mešitách a nebo čajovně. Zde přicházejí do hry kostky, které vnášejí jistý prvek náhody. Když si ale zakoupíte speciální kartičky zlepšení, můžete třeba jednu kostku otočit na hodnotu 4 a rázem se celý součet změní ve váš prospěch. Samozřejmě – je to za peníze, takže koloběh plánování, promyšlené investice a včasného nákupu rubínů za výhodných kurzů je základem této hry.
Hodnocení
Kdo nerad počítá, promýšlí a zvažuje všechny okolnosti – kdo preferuje rychlé a jednoduché hry založené na postřehu, velké dominanci náhody, nebo hry se socio-psychologickými aspekty, či dokonce party hry – pro ty Istanbul rozhodně není. Jako – můžete to vyzkoušet, ale myslím, že se se zlou potážete.
Hra není dlouhá – do hodiny je odehráno a výsledek bývá často velmi těsný. Je třeba zaměřit veškerou energii do soustředění a ponořit se do strategického rozvažování, ve kterém matematika v oboru počítání do menších desítek je základní dovedností. Kdo nerad počítá a jen tak zkouší vytvářet příběh nebo náhodně se pohybovat po městě, může zažívat střídavě úspěch nebo prohru, ale největší potěšení ze hry bude mít aktivní a tím pádem také mlčící hráč.
Přemýšlení je tam tedy dost, takže další skupinu, pro kterou tuto hru nedoporučuji jsou matfyzáci, kteří před svým tahem provádějí složité algoritmizace pro volbu nejvhodnějšího tahu. Každý hráč zabere tak 30 sekund aktivity a někdy i více – je tedy třeba počítat s delší čekací dobou v případě hry s více hráči. Čas natahují akční kartičky, které třeba v rozšíření přinášejí i nějaké to čtení – mám na mysli cechy v rozšíření Mokka.
Osobně nemám rád, když se ostatní hráči nudí a namísto sledování hry se mrcací s mobilem. Pro takové kamarády bych Istanbul nedoporučoval.
Příprava hry je trochu delší, ale na druhou stranu nabízí nějakou variabilitu a proměnlivý level. Když pomohou ostatní hráči – do pěti minut můžete hrát. Skládání je ale poměrně ošemetné – insert by pomohl. Vestavěné kartonové ukládací rozvržení je za trest – těch komponentů je mnoho a každý pak dávat do pytlíčku je o nervy. Přitom, když se dělá big box – tak nějak bych čekal, že to bude promyšlené.
Všechny komponenty a jejich zpracování jsou na jedničku. Návod obsahuje tu a tam nějakou chybu v překladu a syntaxi, ale to už je evergreen. Osobně vysvětluji hru efektivněji úplně jinak, než jak je postavený návod – ten představuje spíše soupis herní legislativy. Je pochopitelný, ale některé situace tam vysvětleny nejsou, což bych při tomto rozvržení očekával.
Big Box obsahuje další dvě rozšíření, které přinášejí mnoho variant, jak si hru zpříjemnit. Při pronikání do hry budete rozhodně začínat základní verzí a myslím, že třeba v rodinném hraní při ní i zůstanete. Další varianty přinášejí mnoho dalších prvků, rozšiřují herní plochu a nabízejí více napětí a interakce. Dávají tedy smysl a jsem rád, že se hra nabízí v takovém velkém balení – stojí za to.
Vyzkoušejte si ji, dejte ji šanci – myslím, že i v dnešní době je stále aktuální a atraktivní. Rozvíjí širokou škálu myšlení a lze ji vytknout jen máloco. Takže po dlouhé době za mě palec nahoru.