Trochu se nám tady poslední dobou mezi recenzemi roztrhl pytel se staršími hrami. Ale když zrovna netestujeme nové tituly, rádi si vytáhneme a oprášíme nějakou tu klasiku. Do naší připravované akce Mníšek hraje 2 vezmeme pro děti Želví závody. Tu máme u nás v rodině už hooooodlě dlouho a hrajeme ji pořád rádi. V současné době se stále prodává a za pár kaček tak dostanete supr dětskou hru, kterou si klidně zahrajete i jako dospělí.
Autor hry Reiner Knizia [rajner knicia) (1957, Německo) ji představil roku 2004 a pojmenoval jednoduše Ribbit. Jako vystudovaný matematik a úspěšný ekonom dokázal do hry vnést notný kus porce logiky a kombinatoriky, který však zabalil do jednoduché a hratelné mechaniky kombinující karetní příkazy pro figurky na mapě. Jeho jméno neuvádím jen jako výplň textu – je autorem přes 700 herních titulů a byl by v tom tedy háček, pokud byste na jeho hru někdy nenarazili.
Pravidla hry zkrátím. Na mapu položíte 5 želvích figurek různé barvy. Tajně si zvolíte jednu a vaším cílem ji bude dostat do cíle před devět kamenů, po kterých želvy skáčou, ale pozor, když se dostane jedna želva na místo, kde už nějaká je, tak se nepostaví vedle ní, ale vyleze jí na záda. Když se pak posouvá spodní želva, bere s sebou i svůj náklad naložený na svých bedrech.
Želvy chodí dopředu, dozadu, skáčou o jedno nebo dvě pole. Příslušné pohyby se realizují kartami – každý hráč jich drží v ruce pět a když je na řadě vybere jednu. Tu položí doprostřed stolu a udělá s danou želvou (konkrétní barvy) příslušný pohyb. Ano – často také posouvá jinou želvu, než tu, kterou si vybral. Nikdo ve hře neví, kdo si jakou želvu vybral, takže postupným pozorováním pronikáte do tajů pokerface a snažíte se odhadnout, která želva komu patří.
Do deseti minut je odehráno. Jakmile jedna želva dorazí na poslední kámen, hráči odkryjí své barvy a podle umístění dané želvy se určí pořadí.
Není to taková náhodovka, jak by se na první pohled zdálo – docel obstojně se svou dcerou vyhrávám. Náhoda tam je v případě dobírání karet do ruky z balíčku, ale dá se s tím pracovat a když člověk zapojí při plánování pohybu také princip autobusu – kdy vaši želvu posouvá jiná želva na svých zádech – otevírá se zcela jiný svět taktiky. Může se také stát, že všechny želvy jsou seřazené do sloupečku a spodní tak přesune všechny ostatní – vtipné a také rozvíjející jemnou motoriku.
Děti u této hry učí skládat želvičky na sebe, rozkládat je, posouvat dopředu, dozadu – prostě základní dovednosti a schopnosti.
Želvy jsou příjemně veliké, dřevěné. Hrací deska je malá, kartonová a tomu odpovídá také krabice. Hru si tak můžete vzít v pohodě na cesty, dovolenou nebo jen tak do batohu. Karty jsou obyčejné a za ten čas doznaly jistého opotřebení, ale pořád čitelné a hratelné.
Vytvořili jsme si za tu dobu pár drobných variant v pravidlech – třeba, že zamícháme všechny barvy při každém losování, takže jednu želvu může mít i více hráčů. Nebo že hrajeme karty přímo z balíčku – tedy, že nemáme karty v ruce. Aj.
Pokud uvažujete o jednoduché, krátké, rodinné hře pro předškolní děti – Želví závody si určitě objednejte ještě dnes.
Škoda, že hra nedoznala za tu dobu nějaké revize – reedice. Určitě bych se prosadil za lepší mapový podklad a kvalitnější karty – také bych se přihlásil za lepší krabičku, která by přímo odpovídala cestovní skutečnosti – třeba by se to vlezlo do kovové plechovky nebo jinak. No – možná se po této recenzi dočkáme.
